Závist se často považuje za negativní emoci, kterou se snažíme skrývat. Nikdo si nechce přiznat, že by snad mohl závidět. Závist ale může být mnohem víc než jen zneklidňující pocit nebo emoce, kterou se snažíme zaplašit. Pokud se na ni podíváme správně, může být i naším učitelem a zdrojem osobní motivace. Jak s touto emocí pracovat a proměnit ji ve vnitřní hnací motor? Co nám závist doopravdu ukazuje? A je to emoce, kterou bychom měli potlačit?
„Závist je přirozená lidská vlastnost, která nás ale svým způsobem může hnát kupředu. Pokud na závist budeme nahlížet jako na palivo, které si do svého života můžeme dát, tak nás to může vystřelit a dostat velmi daleko.“
V dnešní době se často setkáváme s tlakem na výkon. Kultura “neustálého posouvání vlastních hranic” a osobního růstu nás motivuje k tomu, abychom se stále zdokonalovali a překonávali. Touha po úspěchu a snaha být "lepší verzí sebe samých" se ale může snadno změnit ve vyčerpávající kolotoč, kde není prostor na oddech a skutečný klid. Představa, že odpočinek je ztrátou času, nás může snadno pohltit. Ale právě odpočinek je mnohdy klíčový pro naše duševní i fyzické zdraví. Podobně jako příroda, která si přirozeně prochází fázemi růstu a útlumu, i my máme období, kdy se chceme zastavit. Stagnace není projevem neúspěchu. Je to přirozený čas na zklidnění, během kterého můžeme načerpat novou sílu a uvědomit si nové směry. Jak se naučit odpočívat? Jak najít prostor na zklidění, když nás všechno kolem motivuje k vyššímu výkonu? Jak si užít „stagnaci“ bez výčitek a vytěžit z ní maximum?
„Je úplně v pohodě zastavit se a jen tak být. Je v pořádku se neustále nevzdělávat, nezjišťovat nové informace a na chvílí čerpat z toho, co už máme. Protože z té přemíry našich požadavků jsme pak přetížení. Chceme být štíhlejší, chytřejší, vydělávat více peněz, mít lepší kondici a lepší auto. Je fajn vědět, co chceme, ale zasádní je umět se zastavit a odpočívat.“
TEREZA KUDĚLKOVÁ
Koučka a terapeutka, která na své cestě ke štěstí našla klíčové spojení mezi lidskou psychikou a přítomností koní. Původně pracovala v korporátním prostředí, kde nasbírala zkušenosti s každodenním stresem i nároky na výkon. Ale teprve v okamžiku, kdy se naplno věnovala psychoterapii a svému vztahu ke koním, našla skutečný smysl své práce. Koně pro ni odjakživa znamenali zrcadlo i oporu. Jejich klid a důstojnost se staly stabilním bodem v dobách radosti i v obtížných chvílích. Tereza věří, že právě díky jejich jedinečné energii mohou lidé najít odvahu žít naplno a prosazovat své sny.
Ve své praxi se zaměřuje na osobní růst, ale i na řešení vztahových či osobních problémů, kde právě koně hrají roli důležitých partnerů. Jejich přítomnost klientům pomáhá překonat vnitřní bloky, najít sílu rozhodovat se a čelit obavám. Tereziným posláním je zprostředkovat ostatním tuto léčivou sílu a hluboké spojení, které mohou koně poskytnout.